Libiku, mizerně je mi. Ono je mi psychicky mizerně už od toho nešťastného února. Nemůžu se z toho vyhrabat. A v době, kdy spousta lidí (a bohužel i mých fejsbúkových přátel) předvádí svoji "uvědomělost" a předhání se ve sdílení všech možných ptákovin, se z toho hrabe blbě. Hele, chybí mi lekce jógy, v poslední době jsem začala chodit i do fitka, plavat, do sauny... I zajít si v pátek do hospůdky na večeři, abych nemusela vařit mi chybí. Odložit mého chotě večer k fotbalu... Sraz s kamarádkami, ta jedna nám na rovinu řekla, že nikam nepůjde, má doma muže v ohrožené skupině a jezdí za 85tiletou maminkou. Oproti tomu řeči na diskuzích o tom, jak přeci kvůli polymorbním stařečkům nebudeme likvidovat ekonomiku. Sdílení zaručených zpráv z ARFY a podobného humusu. Řeči, jak za všechno může vláda, protesty Občanských neposluchů a petičních doktorů jako by neexistovaly. To je fakt tak jednoduché vymydlit lidem hlavy?