Mám tak těhotenství plus dva roky. V těhotenství se děsím, že jde všechno špatně a hrozím se, co všechno miminku bude a další dva roky jsem pak ubrečenej uzlíček emocí, ale už zase z jiných důvodů. Divím se manželovi, že se se mnou nerozvedl a šéfovi, že ze mně při posledním děcku nezešílel. Z covidu neblbnu, ale je to jen proto, že nejsem ani těhotná, ani matka batolete.