Paradoxně jsem víc v pohodě než na jaře. To mám vždycky akční puzení a hrabalo mi, že se nikam nesmí. Krom toho jsem nevěřila, že je možný, že tu budeme takhle blbnout třeba měsíc nebo i dva, chtěla jsem normální svět. Dneska mi je jasný, že tu takhle můžeme blbnout do skonání světa, takže už ty jarní depky nemám. Smířila jsem se s tím, že manžel bude navždy na HO a děti na distanční výuce a pokud náhodou ne, tak tím líp. Já chodím normálně do práce, vídáme se s přáteli, jezdíme na výlety, děláme na zahradě, žijeme plus mínus podobně jako každý podzim. Ráno déle spíme, to je plus. Zprávy moc nečtu, tíseň nepociťuju.