Modrý kvítko,
tak ono je celkem těžký být v nějaké extra psychické pohodě, když tvrdneš doma, aniž bys sama chtěla.
Mně to nijak zvlášť nevadí, pokud je to moje volba, ale to, že něco musím/nesmím mi prostě nevyhovuje, bere mi to chuť do čehokoli. A máme to doma v podstatě všichni, syn měl teď dělat na ročníkové práci, má sotva teoretickou část, protože to, co se odehrává venku je v téhle situaci komplikovaný, scházet se s kýmkoli rizikový (zvlášť když dochází za babičkou, který je 84 let, pro něj samotnýho ne), přišel o veškerou zájmovou činnost i o práci, manžel jen sedí doma na home office a "baví" se maximálně tím, že na netu vybírá baterie do koupelny. Takže všichni trčíme doma, čím dál víc tlustí a demotivovaní.