Půlko,
nepíšu o úzkostech. Když máš zlomenou nohu, taky asi necítíš úzkost, že nemůžeš lyžovat. Ale může tě to srát, protože ses třeba těšila na hory s partou kamarádů.
Já nemám žádný úzkosti ani nic podobnýho, mě prostě jen sere, že musím sedět doma. Ne dramaticky, že bych si rvala na těle to pyžamo jako pan Haničinec ve filmu, když hraje infarkt, ani ne tragicky, že bych kvůli tomu plakala, kudy bych chodila, jen to prostě demotivuje, když skoro nic nemůžeš a to, co můžeš, tě z větší části nebaví. A když jste doma takoví všichni tři, logicky se to násobí.