Nebojím se té nemoci

ale mám velké existenční potíže plynoucí z uzavření hospod a podobných restrikcí a psychicky mě to láme. Léčení mi pomohlo odvrátit se od myšlenek na sebevraždu, ale na starý kolena jsem se začala řezat. Sebepoškozování. Někde v mozku se mi hodila vyhybka na "lepší máma živá, byť pořezaná"

V mém okolí je dost lidí na pokraji krachu.

Jeden se už oběsil.

Tohle je můj svět, moje žití ze dne na den....