Vzhledem k tomu, že jsem se již před Covidem naučila se svou psychikou zacházet, tak je mi psychicky úplně normálně. Katastrofické zprávy a vize po mně stékají, počkám si jak to bude, až to bude. Že jsou lidi bezohlední dementi vím už taky dávno, takže to pro mne novinka žádná není. Dodržuji opatření - roušky, mytí rukou, omezení kontaktů. Lidi moc nepotřebuju, takže se s nimi vídám stejně jako dřív. Něco se mi zrušilo - výlety, restaurace, divadla, koncerty. Ale jsem ze života zvyklá na to, že občas něco nevyjde, takže si hledám náhradní program a radost ze života si udělám nějak jinak a něčím jiným. Nepodléhám úzkostem z věcí, které by mohly nastat a které nemohu ovlivnit. O víkendech si udělám detox od Rodiny.cz a od zpráv, jsem hodně venku, dám si něco dobrého, popovídám si, někam si vyrazím, něco zažiju, pěkně se vyspím, pomazlím se s někým a žiju hezky, dokud to jde. Nervování mi nedělá dobře a proto se nenervuju, čehož jsem dosáhla tvrdým sebetréninkem.