anexa "Nejsem schopná žít sama, chodit jen do práce a domů, potřebuju se stýkat s dalšími lidmi (cizími), potřebuju se jít bavit, prostě žít! Chci se těšit na vánoční trhy, na lyžování. Nemůžu sedět doma sama a pořád dokola číst knížky nebo se koukat na televizi. Takový život není pro mě. Tohle psychicky prostě nedám. Takže kdybychom měli takhle žít dál, tak prostě končím! "

Zajímavé, jak tomá kažýd jinak. Pro mě naprosto nepochopitelné, jak někdo může nechtít žít jen kvůli tomu, že nemůže lyžovat. (a to lyžuju od dětství téměř každý rok, nicméně byly roky kdy to kvůli vážným důvodům nešlo a nezbláznila jsem se)

Vidět jiné lidi můžu i teď, jdeme ven a držíme se trochu dál od sebe. Případně se dá vidět v roušce/respirátoru. Mrzí mě nemožnost jít do kavárny a restaurace, ale toho jsem se zřekla "dobrovolně" na jaře. Nepřišlo mi to bezpečné. Vynechala jsem i divadla a výstavy, nestojí mi to za risk. Věřím tomu, že za rok bude situace lepší.