Já zatím nemám strach...ani na jaře jsem se vyloženě nebála...ale bylo to nové, nikdo nic o tom nevěděl a bylo to takové divné ochromení...teď to bereme prostě tak, jak to přichází, těžko s tím něco víc můžeme my osobně dělat, než děláme - nosíme roušky, myjeme si ruce, vyhýbáme se davům...zatím chodíme normálně do práce, syna už jsem nechala tenhle týden ze školy doma...jdeme nakoupit, co potřebujeme, jinak jsme doma, na zahrádce...ono je tak nějak pořád co dělat...teď už zase bude na pořadu dne učení apod...spíš mi moc nevyhovuje taková ta nejistota, teď nám zrušili středeční prevenci u zubařky...na podzimky jsme měli jet na pár dní pryč - teď nevím, jestli pojedeme, jestli vůbec máme jet, nebo jestli to majitelka ubytování sama nakonec nezruší...prakticky nikoho bychom tam nepotkávali, jediné riziko by byla cesta vlakem (nejspíš poloprázdným)...předělali jsme synovi pokojík, aby tam měl prostor i pro kamarády, ale nakonec si tam žádné moc ani zvát asi nebude moci, tak aspoň ten notebook, co dostal dopředu k Vánocům využije, aby byli v kontaktu...přemýšlím, jak budou letos vypadat Vánoce, jaké si je uděláme, abychom si je v rámci možností užili...a počítám s tím, že po prázdninách děti do škol nejspíš nepůjdou a že možná ledacos nakonec zavřou... Ale co, hlavně že jsme zatím my i naši blízcí zdraví...to ostatní prostě nějak dopadne...