Taky mám zkušenot - babička se psů bála, hodně moc, když jsme pořídili štěně a ona přijela na návštěvu, museli jsme 3 měsíční štěně držet na 2 metry od ní už venku :) křičela "dejte to pryč!" no a nevím, jak dlouho to trvalo, nakonec považovala psa za svého, neustále se s ní mazlila a podstrojovala a když jsme jí nechtěli krmit u oběda od stolu, tak nám nadávala, že s ní nemáme soucit
No ale druhá babička, když jsme měli tehdy štěně na prázdninách nedovolila pobyt v domě, ani volné pobíhání po dvorku, musela být uvázaná. Si nemapatuju, jak to tehdy bylo náročné, byla jsem dítě, ale šlo jen asi o týden. Bylo to na vsi, babička měla slepice a králíky a na místo psa jasný názor.
No, náš pes by to nezvládl, hystericky by kvílela si myslím.