Marto, nejsem si úplně jistá.
Když vzpomenu, jak před začátkem školního roku se tvářil v pohodě, ale jel tiky jeden za druhým...
Pak si zvyknul, zjistil, že ho nekousnou a že já vždycky přijdu co nejdřív, je v klidu.
Teď nadále doma žádný tiky.
A k tomu představa, že ho někam pošlu...to je absurdní.
Psychika by šla zase do háje a jestli by někomu ještě věřil, to je otázka.