včera jsem někde v diskuzích četla, jak onemocněl něčí malý syn - asi první třída - a byl izolován vedle v pokoji, kam mu jen prostrkávali jídlo..celý týden o samotě.

Říkala jsem si, že to mám asi úplně jinak - i když byly naše děti jakkoliv nemocné - streptokok, černý kašel, chřipka, střevní viróza, zápal plic...VŽDYCKY jsem chtěla být blízko nich, chránit je a hřát tělem (teda do určitého jejich věku samozřejmě), hlídat jejich dech a teplotu...jejich spánek a klid. Utěšit je, když jim bylo špatně, prostě být jim nablízku.