Kvítko, jo...
Já si myslím, že bychom si měli aspoň na nějakou chvíli denně vlastně jakoby ten stres a sledování zpráv a počtů úmrtí a tak prostě "vypnout". Říct si jo, tak se budu zas stresovat večer, ale teď půjdu ven, vezmu si knížku, pustím si film a ....vypnu.
Ono mi nic neuteče, tak si to pak přečtu večer...buď se vyděsím, anebo bude všechno najednou mnohem lepší.
Ta křivka se stejně musí zlomit... a já jsem opravdu vnitřně silně přesvědčená (a je to samozřejmě iracionální), že je to hodně na nás, na tom, kolik tomu všemu budeme věnovat pozornosti...jak to budeme "přihnojovat".
Ona teda o tom mluvila i Peková jinými slovy, ale tohle nemám od ní, takhle to pociťuju sama, už od začátku vlastně.

Ono to tak prstě je - čemu věnujeme pozornost )a péči, je jedno, jestli pozitivní nebo jakou), to nějak roste a sílí...než se to samozřejmě taky nakonec zlomí a skončí to.

Ale nechci těm mejma myšlenkama někoho rozčilovat, takže opravdu jdu za těma hezkýma věcma...a kdo to dokážete, zkuste si dát oddech od toho všeho...aspoň na chvíli. taky člověk furt jen nepracuje, netrénuje, neučí se...anebo když jo, nezvládne to dlouho.

Prostě uklidnit imunitu...aby byla akorát...aby nás nezničila...ten virus sám takovou sílu (asi až na výjimky nebo malé počty) nemá.

Je to asi paradox, že ty nejhorší stavy u těch "zdravých" si vlastně způsobujeme sami...tedy naši vnitřní "vojáci", co nás mají chránit :).
(a samozřejmě vím, že jsou pak lidi hodně nemocní a staří, kterým stačí málo...malá nemoc a nerovnováha...a...o těch samozřejmě nepíšu, to prostě jsou zranitelní různými způsoby)