Ono to jde občas poznat fakt hooodně blbě. Dítě řekne ( poučeno rodičem) " Já chodím na obědy domů, maminka je doma, tak nám vaří." Jo, fajn, nic proti ničemu. Dítě vypadalo spokojeně, v pohodě. Až rozvedený otec náhodou zjistil, že to vaření jsou instantní polévky s kouskem chleba. Nebo zase dítě - na obědy nechodím, nemáme peníze. Jde do jídelny s ostatními a vytáhne z krabičky dva obří donuty s čokoládovou polevou. To jsem si pak něco pomyslela o tom, kolik ty koblihy stály a jestli by se za stejnou cenu teda nedal pořídit oběd v jídelně.