kdoto, nám to bylo jasné, všem okolo to bylo jasné, pro všechny opruz, že musí hlídat den v měsíci a částku ( pokud jsem přinesla výrazně víc peněz, tak účetní měla kecy- ideálně chtěla částku přesně nebo maximálně vracet pětikorunu...). Jakýsi argument byl, že lidi zapomínají psát, od koho platba je. Asi po deseti letech se povedlo trvalým tlakem rodičů z půlky města docílit toho, že rodiče dostali přidělené variabilní symboly a mohli začít platit. A kupodivu se dalo zjistit, kdo zaplatil a kdo ne.
My teď máme všichni platby zorganizované tak, že platíme předem kredit. A když se blíží vyčerpání, tak zase nějaké prachy pošleme. V nejhorším se dá zaplatit přímo v jídelně, ale to jsme zatím vůbec nevyužili.