Jo, se strachem je to zapeklité :)

Je totiž rozdíl mezi strachem a ustrašeností.

Strach, skutečný strach, je přirozený sebezáchovný instinkt. Který může někdy člověka paralyzovat či vést ke zlým věcem.
Ale zároveň je možné strach rozpoznat, oddělit od rozumu a využít k věcem mnohem lepším, než by člověk bez strachu dokázal. Strach je zdrojem odvahy. Strach je ten první krok, který umožní rozpoznání reálného nebezpečí, a pokud člověk správně to nebezpečí vyhodnotí, tak má možnost překonat svůj strach a jít tomu nebezpečí účinně čelit. Odvahou.

Zatímco ustrašenost...to jsou škrkny

(pro nemilovníky Harryho Pottera je dobrým rozborem ustrašenosti a tzv. malého chování A přesto říci životu ano od V.E.Frankla)

Ti, kteří věří, že škrkny jsou skutečné, tvrdí, že se jedná o velmi nebezpečné parazity. Tito paraziti napadají lidi a to stejnou měrou kouzelníky i mudly. Říká se, že škrkny vyvolávají u hostitele strach. Je to ten druh strachu, který vám brání v určitou chvíli jednat pohotově a využít tak příležitosti, která se s největší pravděpodobností již nebude opakovat. Škrkny vám zaškrtí hrdlo pokaždé, když je ten správný moment říct „Děkuji.“, „Je mi to líto.“ nebo „Mám tě rád.“. Brání vám pohnout se, když někdo blízký potřebuje objetí. Svazují vám nohy v situaci, kdy vaše srdce touží udělat krok v před a dát najevo „Jsem tady a nejsem lhostejný!“. Nutí vás otálet s nabídkou pomoci potřebnému, dokud to za vás neudělá někdo jiný.