U nás se přes týden nevařilo. Večeře jen rychlovky jako párky, knedlíky s vajíčkem, hemenex, jinak chleba nebo rohlík s něčím.

O víkendech se vařilo to "běžné", omáčky, guláše, pečené kuře, šunkofleky...

Vysloveně svátečně jsem vnímala jen na Vánoce kapra s bramborovým salátem a na Štěpána kachna se zelím. To byla jídla, která jsme měli jen jednou ročně.

Návštěvy jsme nikdy nehostili, nebo tak vzácně, že si to nepamatuju.

Když jsem začala jezdit k tchánům, kde naopak návštěvy byly často, i ze zahraničí, zaznamenala jsem pro tyto příležitosti jako nejčastější pečenou krůtu a bramborový knedlík, k tomu třeba i dva druhy zelí, špenát, někdy i brambory...aby si každý mohl vybrat.

V současné domácnosti jsme dříve na neděli dělávali něco s masem, časově náročnějšího, ale spíš že byl čas na přípravu, než kvůli nějaké slavnostnosti. Teď už dlouho ani tohle neplatí, návštěvy míváme jen z rodiny a ještě navíc fest vybíravé, takže se vaří hlavně tak, aby se najedly (vlastně najedli, protože jsou to jen mužští, co si vybírají).

Pro mě i nadále zůstává nejsvátečnějším jídlem kapr s bramborovým salátem a rybí polévka, protože je jen jednou za rok a je to jídlo, co dost leze do peněz. A vlastně všechny ryby, jsou prostě drahé a tedy vzácné. Mně chutnají, proto beru jako svátek, když jsou. Pro někoho je to naopak pohroma a rozhodně výskyt ryby na talíři svátečně neprožívá.