Jako obyčejné (ale výborné) jsme měli topinky - klasika mastný, se salámem a sýrem. Špagety s kečupem a sýrem. Polévky od "kamarádky Vitany, která vaří skvěle". V létě různý saláty, byli jsme na vsi a dost se pěstovalo, okurky, rajčata a salát byly v sezóně k mání. Obalovaný sýr, lančmít a sekaná byly taky všední.

Jako sváteční jsem vnímala pečené kuře (u nás častěji s rýží než s bramborem), pečené maso (asi bůček, někdy králík od dědy) a knedlík, zelí či špenát. Omáčky máma nevařila, ty máme teď sváteční u tchýně (epesní rajská a svíčková). hranolky byly jen v restauraci, a taky "zámecký brambůrky - takový ty prťavý kulatý. Jo a pečený pstruh, to byla delikatesa.

Jako "sváteční" večeři jsme někdy i v nesváteční den měli obložený talíř - koupil se bram.salat a k tomu se daly dva druhy uzeniny a sýry a s čerstvým křupavým rohlíkem... Mňam.

2020 mám složení stravníků asi jako Libik - manžel pořádnou flakotu, dcera vege, syn mlsný a ji málo a já tak nějak celkem vše a většinou vařím. I když dcera se už ve vaření dost samostatná, jen si ještě neumí připravovat předem.
Takže slavnostní společné jídlo se hledá těžko, obvykle jsou aspoň dvě varianty téhož. Teď jsme měli guláš / sojoguláš, minule bramboračku dokonce trojitou - jeď u porci bez uzeného, jednu bez hub (nejí syn) a dvě porce kompletní :)).

Jo a domácí chleba si teda chválí všichni, a i u návštěv má úspěch.