Mně se tohle daří, když jsou tu děti. Vím, že je musím venčit a uspávat atd, takže i vím, kdy je čas na práci, na sport, na manžela. Teď jsou na týden u našich a hnípeme tu ve třech. Režim není třeba, a tak prokrastinuju, pak to doháním do noci, pak čumím na polskou detektivku na netflixu a nechce se mi běhat a nejdu celá den ven a tak.

Nějak si to budu muset nastavit. Ráno práce, pak výlet, pak práce a pak teprve polská detektivka. Bez těch dětí je to i s tím sportem nějak náročnější na vůli. Když jsou tu, tak prudí natolik, že se rozhýbu.