Ale jo, Babi, navíc-já prostě byla v tu dobu šíleně ctižádostivá a perfekcionistka, ve všem, stejně byhc to nedělala jinak.
Dneska už jo
Vybavuju si-měla jsem od útlýho dětství fobii z injekcí. Prostě tma před očima, první poznámka ze školy v první třídě při povinném očkování:" Kopala, kousala a bránila se ,nakonec utekla ze školy..."
Další očkování bylo ve třetí třídě ato byla taková ostuda, že to snad nechcii ani psát
Následujícíc bylo v páté třídě. Do páté třída jsem šla do nové školy, mezi nový spolužáky. bylo nemyslitelný,aby se ta situace opakovala,ale já jsem fakt měla panickou hrůzu a nedalo se to ovládnout.

A tak jsem si vzala jehly a celý prázdniny, celý dva měsíce, jsem se každej den sama píchala. Abych se přesvědčila,že to tak nebolí a že to zvládnu.
Bála jse se tý pátý třídy. Jenkvůli očkování. Někoki dní řed tím osudným dnem jsem nespala.
Bylo mi strašně zle. Hrůzou jsemomdlívala. Hrůzou z toho, že s ezase neovládnu avšichni s emi budu smát.
Zvládla jsem to. Spolužáci z předchozí školy,kteří nastoupili se mnou, byli už připraveni na "veselou" scénu.
Byl to super pocit