Monam, tak to na jednu stranu chápu, hlavně u těch mladších...to my si naopak teď užíváme, že si zaleze k sobě, protože od narození až někdy do loňska jsme ho mívali doslova celé dny až do noci za zády - nikdy si nehrál ani sám v pokojíčku, jedině když za ním přišel kamarád, nebo když jsme tam šli s ním někdo z nás...nikdy jsme neznali co to je, když si dítě zaleze do pokoje a tam si hodinu nebo dvě něco staví bez naší asistence...dlouho s námi i spal a odmítal usínat a vůbec být někde sám...ať jsme zkoušeli cokoli, tak marně...zlomilo se to až poslední rok...navíc, my jsme i za normálních okolností docela hodně doma i přes den, vzhledem k naší pracovní době, takže v uplynulých 12 letech jsme spolu strávili fakt nadstandardně hodně času společně...takže teď, když poslední dobou si začal užívat soukromí svého pokoje a zcela dobrovolně, tak nám to fakt nevadí