Netušila jsem nic a dokonce jsem asi v nic nedoufala. Můj svět byl naprosto v pořádku a neměla jsem ponětí, že něco je špatně nebo může být jinak. Bylo mi sedm a chodila jsem do druhé třídy.

V plánu jsem měla nejspíš chodit odpoledne po škole s holkama na hřiště, kde byly na houpačky, kolotoč a prolízačky. To se teda pak nějakou dobu nechodilo - rodiče pak v rámci revolučních událostí nechtěli, aby děti byly v centru města samy venku. Byla jsem pak u babičky a nechodilo se ani do školy, natožpak na hřiště.