Vodila jsem syna za ruku, aby neupadl, psala manželovi dopisy na vojnu, učila se být maminka, manželka, snacha a dospělá, poslouchala muziku, bydlela střídavě u našich a u tchánů, občas zašla na diskotéku nebo punkáčskou zábavu, kupovala vinylky a divila se, co všechno se sem už dostane, trochu zahýbala manželovi, jezdila do Prahy do školy a cítila ve vzduchu změnu, kterou nastartovala pjérestrojka… Krásné časy to byly a jsem ráda, že jsem je zažila a prožila. Komunisti jsou sv.ně. Jsem ráda, že už 31 let žiju ve svobodě.