ale jo, já to beru tak, že všechny moje děti jsou teda bez dg, ale každý z nich má nějaké více méně vybočení z normálu... a teda víc se učíme fungovat s tím, že každý má nějaké hranice pevné (a ty teda nenarušujeme) a nějaké volnější, které se mohou (a musí) navzájem uzpůsobovat... nikdo se nepodřizuje nikomu plně, ale všichni se přizpůsobujeme mírně...
takže asi jak píšeš ty sama - pokud měl můj syn problém jezdit skleněným výtahem v eparku, jezdili jsme po travelátoru/eskalátoru, ale na floře by to bylo komplikovanější, takže jsem ho jen otočila čelem k sobě, aby neviděl ven a on se to naučil zvládat (i když teda beze mne by do něj asi nevlezl) - postupně ho to přešlo, ale musel k tomu dojít, dozrát... a sourozenci na to vliv neměli žádný...