Já ani nevím. Mám pocit, že byli už za totáče. Těsně po revoluci už jich bylo dost. Hlavní nádraží, ale i Masaryčka, Česká, další místa. Spíš si pamatuji první pacienty bezdomovce. Často jsou to velmi vděční a skromní pacienti. A mnohokrát jsem takhle měla možnost zjistit, že někteří z nich jsou zcela normální lidé s normální minulostí, kteří se octli na ulici souhrou nešťastných okolností. Stát se to může prakticky každému.