nevím, zda název není zavádějící, ale lepší mne nenapadl. Už jsem nad tím přemýšlela vícekrát, ale dnes měl prvňák ranní online kruh a děti vyprávěly, co dělaly v týdny. Paní učitelka se ptala si způsobem "a co vy Josífku, byli jste někde na výletě? Ne? Aha, byli jste se podívat na Orloj, no ten myslím všichni známe.. Jé Vašíku, vy jste fakt na horách? Tak to je super, co tam děláte? O tom musíš ostatním vyprávět. "
Vždycky mě tohle nadzvihne po prázdninách, i když to chápu, že děti jsou plné dojmů. Ale věřím, že tam je vždycky někdo smutný, kdo nebyl ani u moře, ani v Americe ani v Alpách, ale na táboře a pak u babičky. Ale teď, když dost rodičů padá na pusu, aby zajistili obsluhu kolem dětí, učení, vaření, venčení a ještě mají vymýšlet výlety?