Přidat odpověď
Federiko, jak které. Některé to prožívají.
Bylo mi líto dcery, když byla v první třídě, já těhotná a doma dva mrňaví sourozenci a všichni vyprávěli, jak jezdí každý víkend lyžovat. Pak v září zas všichni vyprávěli, jak byli u moře. Co si o tom myslela dcera nevím.
Dneska už mi je to co se týče mých dětí jedno, ale obecně to považuji za strašně blbý nápad. Zejména teď, v době, kdy fakt některé děti jsou samy doma, rodiče v práci, mají na povel sourozence a starosti o jídlo apod. Teď mi přijde že není doba na poměřování pindíků a určitě se dají najít jiná témata k hovoru.
Moje děti chodily a chodí do školky, kde se tohle nevedlo. Děti se nikdy nijak nesrovnávaly a i když si zážitky z prázdnin určitě vyprávěly, tak stylem, který i tomu Pepíčkovi, co celé léto byl u babičky a pomáhal s pracemi na zahradě a okolo domu, to nakonec přišlo jako úžasné dobrodružství.
To, že moje děti taky vždycky vzpomínají na to, jak se nudily ten poslední týden, kdy si měly připravit věci do školy, najít co najdou, dokoupit co nenajdou, zjistit z čeho vyrostly a začít myslet na školu, na to jsem zvyklá.
Předchozí