Huso,
já si závidění pamatuju! Byla jsem na chalupě, pak na táboře, a pak s partou rodičů na vodě - a moje kamarádka, která byla na francouzské riviéře (pže tam měla příbuzné) mi strašně záviděla - ona v létě seděla napřed dva dny v autě, aby tam dojeli a pak chodili od hotelu padesát metrů na pláž.... protékající lodní pytel, prostřelený stan z vojenského výprodeje a trenčianský párek s fazulou jí přišel jako úžasné dobrodružství

A moje děti mě taky nadchly - to byly cca v první třídě a maminka spolužáka byla taky neodbytná a vyzvídala, kde jsme byli na jarních prázdninách - protože oni byli v Disneylandu. Místo, kde jsme byli my (tenkrát to bylo Death Valley nebo Mt. Whitney nebo něco takového) jí přišlo nudné - a tak pokračovala, jestli naše děti někdy vůbec byly v Disneylandu, a že je tam musíme vzít. A synek tenkrát ohrnul rypák a pravil, že do Disneylandu nechce, že je tam moc lidí... ... a skutečně jsme tam nikdy nebyli (přestože to máme "za rohem") a děti po tom nikdy nijak extra netoužily...