Asi nás tu moc těch, kdo učí nebo učil prvňáky, nebude.

Můj názor je, že i kdyby prvňáci teď na začátku měsíc i déle nedělali nic, jen si hráli, jediné, co z toho, co běžně na konci roku dělají, tak možná nestihnou sčítání a odčítání s přechodem přes desítku, což je stejně učivo až 2. třídy a v první se bere jako rozšiřující.

První tři měsíce v první třídě jsou především o rozvíjení dovedností potřebných pro zvládnutí čtení, psaní a počítání. To, že se často začne tlačit hlavně na tu psanou stránku už v září, je druhá věc. Ale mnohým by prospělo i při běžném chození do školy si teď ze všeho nejvíc hrát s korálky, fazolkami, drobným legem, kreslit, skládat kostky s písmenky, poslouchat čtení od dospělých, hýbat se a mluvit. Začít s psacím písmem stačí až v druhém pololetí, pokud trváme na tom, že ho mají zvládnout v první třídě, jinak ale není jiný důvod, než zvyk, a i v druhé třídě je dost času (spousta dětí stejně přes prázdniny hodně písmen zapomene a mnohým to teprve ve druhé třídě začne jít). Umění číst nejvíc pomáhá zájem o čtení, a to se nejlépe pěstuje společným čtením. No a příliš brzké nasazení čísel do počtů také ničemu neprospívá, takže kdyby děti jen počítaly, co vidí, a učily se číst čísla kolem sebe, tak se vůvec nic nestane, a zase se vše v klidu stihne v druhém pololetí.

A to mám na mysli opravdu bez výuky.

Ve škole je hodně času tráveno "vytvářením návyků" a orientaci v čase a prostoru školy. Je taky hodně prostojů v tom, že se děti vlastně učí čekat, až všichni najednou udělají konkrétní věc. Kromě toho se dělá spousta těch činností, které ději jinak dělají při hře přirozeně, jen při výuce se zařazují cíleně, mimo jiné proto, že ta výuka vlastně bere čas na tu hru. No a taky aby se k těm činnostem dostaly i děti, které si klasicky nehrají, ale tráví čas jinak (dříve to bylo spíš prací, teď spíš sezením u něčeho blikajícího).