Ruth, ale najde, neznám nikoho, kdo by nenašel. Na pracáku se vyskytnou i nehledači práce, ale ty zkušený personalista pozná nebo to řeknou na rovinu.
Já mám rozepsaný románek "mých 32 konkurzů"
(rok 2008 po MD a "stará") a dneska si vyčítám, že jsem nebyla ve všech případech ostřejší. Někdo mi vštípil, že nemít práci? vadí! a že si musím nechat všechno líbit a hrát ty hry na to, jak mě zajímají hydroizolace nebo něco podobně fascinujícího.
Kdybych zalovila v kloboučku se zážitky, tak jednou jsem dělala pohovor a celou dobu jsem mluvila ženský do zadku, ani se na mě nepodívala, jindy mi volala personalistka, že mě bere, ale musím se ještě představit kladenskému vedení a to bezpodmínečně hned(s rezervou dojezdu), takže jsem sedla do auta a jela, v Berouně (jela jsem z Plzně) jsem přijala v rychlosti 160km/hod hovor, že se to ruší a víckrát se neozvali. Jednou jsem strávila 2 hodiny s personalistou a už jsme probírali metodiku a směrnice, vytvářeli procesy a málem jsme si tykali. Když jsme se loučili, povídá mi "Těším se na spolupráci a pozdravujte Milušku, mrk, mrk" Upsss, jakou Milušku???" Prostě hošan si mě spletl s tou "nejlepší kandidátkou"
Tvářit se, že trh práce tvoří bystří a féroví zaměstnavatelé zastoupení osvícenými personalisty, které si musí zaměstnanec zasloužit a být chytrý, je prostě pitomost