Já nad tím přemýšlím často, zejména v situacích kdy:

1) děti jsou drzé a odmlouvají, když mají něco udělat, tak přemýšlím nad tím, jak se dříve rodičům vykalo a líbaly se jim ruce a jak děti na hospodářství musely makat.
2) když mám pocit, že máme malý byt, tak přemýšlím nad tím, jak děti dřív spaly společně v postelích cik-cak (nohy k hlavě)
3) když mám pocit, že jsou všichni doma strašná prasata a já nestíhám prát, tak přemýšlím nad tím, jak se dřív máchalo v potoce, v zimě se velké prádlo pralo jen, když byl v rodině nemocný ležák, a že tedy ta velká výbava nevěšty vlastně nebyla od věci. A že mám kliku, že můžu prát v pračce a záoveň doma nemáme žádného nemocného.
4) když máme s manželem pocit, že pro ty malé kazišuky, lezoucí k nám do postele, ani nemáme čas pro sebe, tak přemýšlím, jak asi vznikalo to množství dětí v chalupách o jedné místnosti a že si to zejména ta žena mnohdy asi moc neužila, ještě pod vlivem kázání, že sex je jen na plození dětí, o nějaké uspokojení ženy asi nikdo moc nepřemýšlel...
5) když někdo z nás bere ATB, tak mě napadá, že kdysi by možná na infekční onemocnění umřel. Stejně tak většina mojí rodiny by zemřela na zánět slepáku.
6) Když po každých pár náročných dnech strávených s mojí mámou od ní s úlevou odjíždíme, tak si gratuluju, že s ní nemusíme bydlet v jedné místosti, jako se žilo dřív.
7) když v zimě škrábu skla u auta a sedám do studené sedačky, tak přemýšlím nad tím, jak dřív všude šlapali v zimě pěšky a mojí drobné mámě, když chodila přes kopec do vedlejší vesnice do malotřídky na 1. stupeň, v největší zimě chodil vyšlapávat cestu její děda.
8) Když se v zimě vrátíme do nevytopeného bytu (který se ale vytopí během chvíle), tak vzpomínám, jak babička musela ráno brzy vstávat zatápět v kamnech, aby děda vstával už do tepla...
9) když jsem unavená a prokrastinuju na rodině.cz, tak přemýšlím, že dříve by si to bývala dělná žena vůbec neohla dovolit, a že bych měla alespoň štrikovat...