Jinak to popisuji tak nějak jakoby s nadhledem,

ale ono to není ani trochu legrační a jsme zoufalí z toho, jak nemůžeme nic moc zásadního podniknout, abychom pomohli,

což se nevracím k zarputilým seniorům, jak je tu popsala libik (chápu totiž, jak to myslela) takže dovysvětlím - oni jen lpí na tom posledním, co jim jakoby zbývá z toho mála, co mají bezpečného v tom svém vnímání světa a co se pere s tím, co se my domníváme, že by jim pomohlo.

A ono by jim to fyzicky pomohlo, otázka je, zda psychicky.

Ti naši se pohybují mezi - JDEME DO PEČOVATELSKÉHO, CHRÁNĚNÉHO BYDLENÍ.. tak to nějak dohodnu... a pak nic.
Oni jsou unavení, zoufalí a my taky. A mne nenapadá jediné přijatelné východisko pro všechny. Vlastně ani to, aby se tam kdokoliv blízký nastěhoval není možné, to by byl zase element navíc.