Přesně, asi máte špatně vymyšlený systém práce (příliš složitý a proto trvá než se zaučí) , nebo systém hodnocení (a proto odchází). V tomhle je výhodné být zaměstnavatel na maloměstě. Tam taková fluktuace není.

Vloni touhle dobou jsem byla vyhozena z práce, kterou jsem chtěla dělat (akorát jsem se u toho dost nervovala a se šéfem to nešlo). No jak blbka jsem během tří týdnů (které mi reálně zbývaly do konce) dotáhla všechny rozpracované nabídky, předala. Mezitím jsem začala rozesílat životopisy, volat. Troufnu si říct že jich bylo tak 40 (2/3 přes Jobs, ostatní "ze známosti" - tj že mi někdo známý řekl nebo jsem to tam znala já).
Celkem mi přišlo 6 (!!) odpovědí. Čtyři zamítavé. Dvě zvaly na pohovor. Jedno z toho byla právě "juniorní" pozice - tajemně zvaná "koordinátor projektu". Už během pohovoru mě lehce upozorňovali, že se věkem (41) úplně tak nehodím, protože je to hodně o technologiích a o rychlosti - takže jsem se zeptala, jestli juniorní znamená, že je to za málo peněz a protože jsi nejnižší článek, řvou na tebe z obou stran (šéf i zadavatel). Chvíli bylo ticho. Pak řekli že tohle je jen první kolo, ve druhém si z předem vybraných kandidátů vybere onen "zadavatel" (firma v automotive, resp její německý šéf v daném provozu). To mělo proběhnout tak, že 4-5 předvybraných přijde najednou a Němec ukáže koho si vybere (tedy "tebe nechci, tebe taky ne, ty pojď"). No, to jsem s díky odmítla, jak s kravami na trhu.

To jen k těm férovým personalistům.