Okolíku, zlí míněno kdo nesdílí můj názor. Agresivní. Nějak se vytratila normální diskuze. Jsme různí, máme různé zkušenosti, sociální postavení, zázemí, povahu a krize to ukáže v plné nahotě. Na jaře se všichni semkli, protože si mysleli, že to pomine. Ukáže se, že ani omylem. Když to řeknu hodně hnusně, dokážu pochopit majitele krámku s botama, manželkou kadeřnicí, 3 dětma na distační výuce a úvěrem, že se modlí k okamžitém otevření, přičemž ho cizí 90letá babička momentálně zase tolik netrápí. A příbuzné té babičky zase netrápí starosti toho majitele krámku. My jsme vytěsnili smrt, zvykli jsme si, že tu lidé žijí běžně nad 90, protože medicína na to má. A všichni se bojí nadhodit otázku jakou cenu má lidský život? Je to cena ročního lockdownu, kdy zkrachuje xxx lidí, xxx dětí se nebude pořádně učit a nasekáme dluhy, které ty seniory už trápit nebudou, když to zjednoduším? Vážně nevím, fakt nevím. A myslím, že ty výkřiky typu "kašleme na staré, pusťte děti ven" pramení z trvalé frustrace, z trvajícího nepohodlí, kam jsme spadli rovnou po hubě z naprostého "luxusu a pohody", takže o to víc to bolí.