Krásné pondělí,
včera z ničeho nic manžel opět spadl do svého splínu. Čas od času se to u něho objeví, pocit, že je absolutně k ničemu, nic neumí, nedokázal, všem je na obtíž....
Prozatím jsme to zvládali spolu, vypovídal se, pár dní bez nálady,... nějak se to vrátilo.
Zkracují se ale intervaly mezi špatnou náladou a myšlenky jsou čím dál horší. Už před dvěma měsíci jsem měla pocit, že to sami nezvládneme, nabídla jsem pomoc odborníka. Samozřejmě to odmítl a nějak to opět přešlo.
Teď vím, že je zle. Mám před sebou 6 stránkový dopis plný negativním myšlenek, jak je budižkničemu, nedokáže vydělat peníze (je zaměstnaný, ale není práce, ani peníze), děti se s ním nebaví (nemají moc společných témat, manžel nebyl a není moc doma)... Jediný cíl je přežít do večera, aby mohl jít spát, bylo úterý, přežil do dalšího večera.....
Chci mu pomoct, ale absolutně odmítá psychologa, natož prášky. Z jeho situace mu nikdo nepomůže a ani nechce.
Omlouvám se za dlouhý příspěvek, ale nevím sama kudy kam. V mojí rodině se o nemocech moc nemluví, deprese je pseudonemoc, takže tady podporu moc nenajdu. Tchýně sama bere antidepresiva a náš vztah i jejich vztah s mým manželem jsou zvláštní. Skutečný otec manželovi zemřel, když mu bylo 11, tchýně se vdala podruhé a její manžel není pro mého partnerem, takže pomoc taky žádná.
Chci žít, manžel jen přežívat