Tak to jsem já a chudák moje děcko!
První den se fakt poved :)
Nechci zahlcovat podrobnostmi, to hlavní - žákovské knížky dnes zůstaly ve škole, to jsme zvědavi, s čím se nám vrátí. Neboť bylo řečeno/napsáno do deníčku, že úkoly, které jsme nestihli v domácí škole, máme dodělat jako domácí úkol - jinak za pět samo, a totéž, co sjme dosud neposlali, ať pošleme. Ha! To ej něco na mě!
Hezky, s úsměvem, jako že toto je snad fór, jsem tedy pronesla, že nic posílat nebudu, je to nalepené v sešitě, až na to dojde, tak se uvidí a může se rozebrat a hodnotit a cokoliv. K čemuž následovalo vyjádření, že to teda vypadá, že jsme nic nedělali - a to už jsme šli do konfliktu, protože mi uteklo a co jste dělali vy?
Pokračování přes ty úkoly, konkrétně na zítra donést sloh, popis uměleckého díla, popsat Sochu svobody a nějaký obraz.
Moje stanovisko je, že domškola skončila, předávám, přeberte. Úkol dělat nebudu, to je prostě já si to načtu, já to vytvořím, já to Riškovi přežvýkám, já mu to nadiktuju (po písmenkách, slabikách! tak on přece píše), což je rozdíl oproti procvičování sloves a násobilky.
"Ale paní B. je vy jediná s tím máte problém, přece nechcete, aby měl Ríša pětku"
Tohle je asertivita nebo manipulace? Ne nechci, ale jestli je to za tuhle cenu, ať ji má, on to přežije. Celé odpoledne jsme na telefonu, co si vyslechly další maminy, taky "jediné" s problémem, ale už se tomu smějem.
Jsme speciální, na co to tak "žrát". Nedělala jsem na sto procent, nedělala jsem ani maximum, dělala jsem, co šlo. Těžko soudit, ale uvažuju o smyslu, kolik jsem vydala energie a úsilí - ne pro Ríšu, ale pro ně, aby si odkfajfkovali.
Už jsem vychladla a uvědomuji si, že konflikt je zbytečný, je to prostě smutné.

Jsou tu rodiče malochů z normálních škol? Jak to proběhlo u vás?

Jinak mě štve celkově to nastavení "co je psáno, to je dáno", všichni jedou podle jakéhosi mustru, že se to "musí", žádný prostor pro benevolenci nebo individualitu. Jasně jít v deset večer s plyšovým psem je provokace a udělá to magor, ale stane se nějaké zdržení, dobře, vysvětlíme si to, jak to není naschvál, prostě může se stát. To samé obchody a paní s kočárkem v Globuse a snaživý sekuriťák, co jak idiot trval na vozíku. No a jiné příklady, prostě papír říká a to je svaté. Někdy to je fakt ad absurdum, jak u blbečků na dvorečku.