Půlko, jo, tak něco takového je ten náš...on má teda kolem sebe už slušnou skupinku stejně zaměřených kámošů, hlavně díky tomu kroužku, ale s některými jsme se poznali i díky těm různým akcích, kde byli s rodiči...oni tihle lidi se celkem snadno dají do řeči, když vidí někoho se stejným zájmem a to je přesně to, co ten náš potřebuje, je potom jako ryba ve vodě, má se o čem bavit, může uplatnit svoje vědomosti a zážitky...my ho v tom proto odmalička maximálně podporujeme...i když to pro nás často znamená hodiny a hodiny stání na nádražích, ježdění po různých akcích a plánování dovolené aspoň zčásti tak, aby tam ty vlaky nějaké měl...v prosinci jsme takhle byli s jeho kroužkem v Linci...ráno v 6 odjezd vlakem, 4 hodiny ve vlaku, pak ještě nakonec kousek cesty náhradním autobusem, byla nějaká výluka...v Linci přestup na nějakou příměstskou vlakovou linku, pak kousek busem, tramvají, pak výlet nahoru tou horskou tramvají na Postlingberg, pak dolů, pak tramvají, pak chvíli na vánočních trzích a pak zase na nádraží a vlakem domů, dojeli jsme někdy po 23h do Prahy...banda kluků, vedoucí kroužku a pár doprovázejících rodičů...kluci byli nadšení, většina rodičů nakonec taky...on nás syn už k tomu svému zájmu strhnul taky...ono vidět ty mašiny zblízka, třeba ty parní, nebo podívat se do různých prostor, kam se normálně lidi nedostanou, to je někdy fakt docela zajímavý zážitek...a vlastně nebýt jeho, tak by nás to nikdy nenapadlo...