Ahoj,

nepročítala jsem diskusi neb ještě pracuji. Jen je mi Vás líto a moc Ti rozumím. Já mám dva školáky opravdu šikovné nemusela jsem se s nimi učit a uměli číst a psát ještě než šli do školy. Prostřední syn ale takový nebyl a není a až teď, když je v 5.třídě, tak mu škola začíná jít. Od 3.třídy už se to začalo lepšit a letos vyloženě uvažuji, zda to nezkusíme na gymnázium.
...ale než šel do školy moje mamka mi neustále tvrdila, že ho jako porostředního zanedbávám buď na něj kladu vysoké nároky jako na staršího a nebo ho pořád přidávám k mladší dceři a že nemá svůj prostor. V říjnu před nástupem do první třídy nezvládl napočítat do 5, motal barvy a já nevím co všechno. Mamina pak měla děti na podzimní prázdniny (bydlí od nás daleko) a když si je odvážela,tak mi oznamovala, že se mu bude věnovat a uvidím?! ...ve středu volala, že je ten kluk nevzdělavatelnej a je prostě od naturelu blbej. Jenže on se táááák těšil do školy! ...tak jsem ho k zápisu přihlásila a děj se vůle boží.
U zápisu jsem se nestačila divit, že třeba poznal všechna písmenka a dokázal i sčítat a odčítat jednoduché příklady a my s manželem byli úplně paf.

První třída byl ale horor a často jsem si "škubala vlasy" že jsem mu nedala odklad. Rok by mu vážně prospěl a on jako bonus měl ještě paní učitelku se kteoru jsem do dnes nedokázala najít řeč. V loni jsme pod tlakem tedy šli do PPP.
Syn tedy chodí na soukromou školu, kterou jsme po návratu ze zahraničí vybrali nejstaršímu synkovi, aby zvládnul dobře přechod z mezinárodní školy do českého prostředí . Ve škole jsou tedy kladeny dost vysoké nároky a ačkoli hlásají individuální přístup, tak je to přístup pouze pro ty, kteří dokáží držet tempo, bohužel. Se známkami se tam také neprdí a celá známkovací stupnice je hojně využívána už od října od nástupu do první třídy.
Synek má hodně problém právě s tím tlakem, který je na něj kladen a také, že ho stále někdo srovnává a má očekávaní, že je tak skvělý v angličtině jako bratr (jenže ten byl 3 roky v mezinárodní škole), v matematice apod..
To mu trvalo dlouho než se naučil být sám sebou a že my na známky prostě doma nekoukáme a důležité je, že látku umí. Trpělivost a neustálé opakování.
Náš kluk třeba přes prázdniny zapomněl všechna psací písmenka a počítání. Měla jsem hrůzu, jak se naučí násobilku...
Hodně s ním procvičujeme a zjistili jsme, že on prostě musí mít na všechno svůj čas a klid. Ted´ v době korony si vede opravdu skvěle a snažím se ho vždy třeba v prvouce a nebo ve vlastivědě trochu připravit na látku, kterou budou probírat. Prostě si o tom začneme povídat a já mu odvyprávím např. 1.sv. válku a pak si pustíme nějaký dokument a už to tam zůstane v tý lebce a když si pak povídají s paní učitelkou, tak už nečučí jak tele na nový vrata, ale má co říci.
Nejstaršímu synkovi nebo dcerce jsem nikdy takový nalejvárny dávat nemusela, no... .
Ale náš prostřední je prostě pomalík a na všechno potřebuje klid a čas a mít pocit, že ví o čem se mluví a tak nemá strach, že nebude vědět oč jde nebude to umět a paní učitelka bude kroutit očima a on nebude zase pochválen.
Opravdu od 1. třídy s ním denně trávíme min. 2hodiny denně učením a ted´ o koroně pracuje často až do půl desáté do večera. Není hloupý, dokáže sám vyřešit matematické úlohy, se kterými měl nejstarší syn problémy (a je na matematickém gymplu a vede si výborně), píše krásné slohové práce - ale trvá mu to dva dny, třeba .

Držím palce, určitě bude líp.