Nevím, já si socialismus pamatuju jako neustálý sled menších či větších buzeraci a štvalo nás to všechny mlade.
Mysleli jsme, že na západě je ráj a proto nas tam nepustí, protože by se nikdo nevratil. Jiné, než anglické písničky jsme neposlouchali a neustále je někde sháněli.
Pořád se věci dělaly tak, aby se vlk - úřad nazral a ve skutečnosti byla frajerina svejkovat a všechno osvindlovat. Nikdo ničemu nevěřil.
Po revoluci jsem zjistila že to není úplně tak, že jsou tam všichni bohaci, ale zpoza železné opony to tak vypadalo.