Podle mě je to s tou hospodou i pařezem vyjádřeno jednoznačně. V komunikační rovině, ve které je ten, kdo to říká, zvyklý komunikovat. Prostě pokud člověk ví, že ten, kdo tohle říká, obvykle takovým způsobem vyjadřuje své přání, je to jednoznačné vyjádření.

Pokud by někdo jednou prohlásil o hospodě, že je hezká, a myslel tím, že je to hezký barák, a jindy by tam chtěl zajít, tak ano, pak je to nejednoznačné.

Proto třeba já nerada telefonuju s cizími lidmy. Neumím číst význam jejich slov. Na druhou stranu bych při opakovaných vycházkách s Fed pravděpodobně sama použila "hezkou hospodu", protože bych věděla, že ona tomu rozumí a přišlo by mi to naprosto přirozené a jednoznačně vyjádřené.

Komunikace je dvojstranná záležitost. Ani sebedokonalejší vysílač se nespojí se sebedokonalejším přijímačem, pokud se nenaladí na stejnou vlnu. A čekat, až se naladí ten druhý na tu mou, je sice pohodlné, ale může se stát, že se pak nikdy nepotkáme. Tak proč nezkusit jít tomu trochu naproti, i když mi to bude v elektronkách trochu skřípat? No asi je to nejvíc o tom, jak moc se s tím druhým chci dorozumět.