Ráchel, nejdůležitější je, že jsi spokojená...a rodina, to vůbec není málo... Taky nejsem vlastně nic, sice jsem dítě měla dost pozdě, ale nikdy jsem netoužila po žádné kariéře...zrovna jsem nad tím dneska přemýšlela, v souvislosti s tím, jak jsem tu v jedné diskuzi psala o synovi a o jeho budoucím uplatnění...a uvědomila jsem si, že v těch jeho 12 jsem vůbec netušila, co bych chtěla jednou dělat, neměla jsem žádný sen...dokonce ani v těch 14, když jsem končila základku...a vlastně ani potom ne, když jsem si dodělávala maturitu na obchodce...šla jsem tam hlavně proto, že to byla nejsnazší cesta, na večerní studium nebyly přijímačky apod...no a pak jsem si řekla, že bych chtěla být někde okolo hudby...tak jsem nakonec asi 17 let prodávala v obchodě s klasickou hudbou a byla tam naprosto spokojená...nějaká kariéra, to mě nikdy nelákalo...prostě si tak nějak spokojeně žít, mít práci, která aspoň trochu baví a hlavně mít čas na svoje zájmy, mít spokojenou rodinu...to mi bohatě stačí