Valkýro, já byla před víc než 40 lety přesvědčena, že se nikdy nevdam. Neviděla jsem na tom nic špatného, snad jen to že by se mi lidi mohli posmívat, že jsem zůstala na ocet. Já si tehdy ještě naivně myslela, že budu studovat historii, že budu mít práci jako koníčka, tak jsem si myslela, že mi bude fajn. Pak jsem se úplnou náhodou dala dohromady s mým BM a všecko bylo jinak. Pamatuji si ten báječný pocit, když jsem byla čerstvě vdaná, že už to mám navždy vyřešené, že už nemusím nikoho hledat, s nikým se seznamovat. Když mě můj BM pak opustil, měla jsem že začátku strašný pocit paniky, že mě zas hodil do té nutnosti znovu si hledat chlapa. Pak jsem si uvědomila, že nemusím a oddechla si.