Přidat odpověď
Valkýro, to jsi mi připomněla, jak jsem v nemocnici na rizikovém těhotenství zoufale zkoušela spát se špunty v uších.
Do pokoje jsem přibyla jako poslední, paní tam měly svou televizi se souhlasem personálu, běželo to celé dny až do noci, nemohla jsem dělat NIC.
Den před plánovaným porodem jsem prosila sestry, jestli nemají volnou postel někde jinde, že se potřebuji vyspat, že jsem už úplně na nervy.
Poslaly mě kamsi.
Bezprostředně po porodu mě odvezli jinam, opět do obsazeného pokoje, kde běželo co, televize.
Šílenství.
Předchozí