Sama - úplně sama - jsem teda asi byla, to je fakt a vlastně to trvalo skoro rok a je fakt, že v té době jsem hodně času trávila s vrstevníky v nějaké větší skupině nebo s kamarádkama (hlavně o víkendech) + chodila do práce samozřejmě (to už jsem měla vlastní byznys, takže jsem tam byla třeba do půl osmé do večera, jen si nakoupila něco k večeři a jela se domů v podstatě vyspat - čili kontakt jsem měla v práci, s klienty. Být v té době kovid, to by bylo asi fakt nepříjemné, myslím, že bych to moc neprožívala, čili klidně bych se s těmi kamarády stýkala. Jo, bylo to i doba takových těch krátkodobých známostí + spolupráce s obč. sdružením -vlastně jsem v té době měla kolem sebe nejvíc lidí (snad kromě studia na VŠ). To dneska se stýkám s podstatně míň lidmi, než tenkrát.

Takže - počítám, že bych to nevydržela, nějakou tu těžkou izolaci, ono mi to leze na mozek i teď, a to jsem nonstop buď v práci nebo s dítětem ...