Já samozřejmě vím, že to pro ně není kdo ví jak zábavné. Proto, když jsme v rodišti celá rodina na návštěvě, jedu nejprve k dědovi sama a popovídáme si a děti u něj nikdy nebývají víc jak hodinu. Mrzí mě, že při předposlední návštěvě na jaře jsme odcházeli od dědy se stejným mým vytočením a mluvili jsme o tom v autě skoro hodinu. Řekla jsem jim, proč je to pro mne tak důležité. V létě u dědy byly s našima a byly tam celý den. Děda by si s nimi ráda povídal, vyptává se, ale samozřejmě jim nerozumí, když u toho jeden stojí na hlavě a druhý se válí za gaučem .