Tatramelko, nemám teď čas číst diskuzi, tak nevím, co kdo už psal, ale z vlastní zkušenosti - starám se o svou mámu, která špatně slyší, nosí sluchadla. Někdy se s ní dá domluvit docela dobře, jindy jí to píská, nebo má vybitou baterii, nebo špatně nastavenou hlasitost... Společný rozhovor u stolu je náročný pro všechny strany - máma neslyší toho, kdo mluví ze strany, nebo zezadu, nerozliší, kdo co říká, a nerozumí skoro nic, když mluví víc lidí přes sebe. Na druhou stranu, i pro mě je někdy náročné dodržet pravidlo, že mluví jen jeden, protože maminka se někdy dlouze rozpovídá, já mezitím potřebuji říct něco dětem, prostě, neužije si to nikdo. Takže když chceme, aby byl rozhovor s námi pro mámu přínosem, musí to být jeden na jednu
Děláme to tak, i když přijedou moje velké děti - její vnoučata, nebo děti od sestry. Prostě za ní jde do jejího pokoje vždy jen jeden, aby měla možnost vyptat se na všechno, co ji zajímá, a opravdu slyšela. Když je máma takto "nasycena informacemi", tak pak zase lépe snese, že při společném posezení jí velká část rozhovoru uniká.
A jinak, to, že jsi dala dětem jasně najevo, že jejich chování nebylo vhodné a mrzelo tě, je myslím úplně v pořádku, bylo by dobré to s nimi dnes po příchodu z práce v klidu probrat.