Přidat odpověď
No, asi by mě děti něčím podobným na první dobrou taky naštvaly, ale potom by se mi to rozleželo.
A pokud to není jejich standardní chování, jak píšeš, spíš bych přemýšlela, nakolik se do nich promítlo něco jiného, třeba strach (protože ten podprahový strach o dědu, který je teď hodně ohrožený, ani se kvůli tomu za ním, jak píšeš, nejezdilo, teď se za ním jede, nakolik děti chápou, že aktuálně pro prodělaném covidu dědu nenakazí?...prostě spousta věcí, co já vím, jsou to Tvoje děti, ne moje). A přemýšlela bych, nakolik tohle bylo jejich vyrovnávání se s tísní, kterou jinak neuměly zpracovat, a že ty emoce třeba přelily do nadměrného dovádění, aby jako by tu tíseň zahnaly.
Možná právě ty domluvy a promluvy a zdůrazňování důležitosti návštěvy...v nich tu tíseň mohly zvětšit.
Předchozí