Marko, také jsem přistupovala k tchýni s respektem, že je to matka mého partnera ( později muže). Žel, nezadařilo se, mám tchýni, jako popisuje Evelyn.
Vzhledem k tomu, že tchýně nevychází ani se švagrovou ( a to je tedy velmi příjemná paní), tak si říkám, že chyba není asi tak úplně na přijímači ( mě).
Řekla bych, že osobní zkušenost s takovým typem člověka patří do kategorie "Kdo nezažil, nepochopí". Výrazně by mi zklidnilo život, kdybychom vycházely spolu líp, ale nedaří se a já pro změnu odmítám žít svůj život podle představ někoho jiného, kdo ani nebere ohled na moje názory.
Taky jsem divná, nekmitám kolem rodiny a není to můj jediný životní zájem, odmítám ze sebe dělat rohožku, která se rozbalí před MM a dětmi.
A jen na okraj, Monty - jsem to já, kdo myslí nato, že má tchýně svátek/narozeniny, že jí děti už týden nezavolaly, že bychom se u ní měli zastavit na kafe a podobně. Občas prostě narazíš na člověka, který je neempatický a odmítá jakýkoli jiný pohled na svět, než ten svůj. Já měla tu smůlu, že přesně tohle je moje tchýně.