Půlko,
já to beru taky tak, že děti jsou pořád moje, a nedovolila bych ani v rámci babiččiných domácích pravidel žádné ohrožování života či zdraví, jako např. nerespektování potravinových alergií, ale tahle situace byla popsána strašlivě dramaticky (včetně toho, jak se zakladatelce chce zvracet... já ti nevím, mně by dítě na lince nenadchlo, ale tohle mi přijde poněkud přepjaté - prostě bych nejedla, kdyby dítě do něčeho skutečně šláplo). Navíc mi připadá, že to možná tchýně dělá i trošku naschvál, tím spíš bych nereagovala. Dítěti bych tak maximálně řekla, že pokud by se jí do podobných hrátek s babičkou nechtělo, ale neumělo by odmítnout, ať mi řekne a odmítne, že ho podpořím, ale pokud by to dítě bavilo... Mně to teda taky přijde jako blbost nehodná velkého konfliktu.

Ale já jsem známá tím, že jsem rodinný diktátor - co zavelím, to fakt platí - který ovšem málokdy diktuje, protože mě to a) nebaví b) máloco mi ve skutečnosti připadá hodno rozhodnutí mé staré moudré hlavy.