Monty, přesně, tím spíš, že tehdy korespondence obsahovala opravdu dost osobních názorů. Cairo, při přístupu, kterej tady nabízíš, neznáme vlastně nikoho, ani rodiče, ani sami sebe.

Dobový fotografie nebyly žádný momentky - dlouhá expoziční doba, pacient se nesměl hejbat, to jde pak i fotogeničnost stranou, navíc fotograf byl víc řemeslník jako třeba krejčí, spíš než s "vyfoťte mne takhle" se k němu chodívalo s tím, že on ví, jak nás vyfotit. Fotograf si fotografovanýho našteloval. Na dobovejch fotkách z Ameriky bejvaj i banditky unylý matróny, pistolníci uhlazený džentlmeni a Indiáni často vypadaj, že neuměj do pěti počítat.